Během posledního století došlo k významným změnám v postavení koně ve společnosti. Nebudu se teď zabývat nástupem traktorů a vytlačením koní z lesnictví a zemědělství. Tento problém bych rozdělil do několika kategorií:

Z živitele rodiny domácím mazlíčkem

Před 30-ti lety stál tažný kůň 80-120 tis. Kč, při průměrné mzdě cca 5.000,- Kč. Přepočteno na dnešní peníze by stál chlaďák cca 600 tisíc!! Ale nestojí. Cena koní klesla na cenu masa. Před 100, 200, 500 lety, prostě v historii vždy, si mohl koně dovolit koupit a držet pouze šlechtic, kupec nebo sedlák. Vždy pro něj musel využití. Stál spoustu peněz. Jeho zdravotní stav a kondice rozhodovali o ekonomickém bytí a nebytí celých rodin. Dnes si jej může dovolit skoro každý. Vlastnictví koně (pořízení již od cca 15 tis. a krmivo 2-3 tis/měsíc) se dá srovnat s pořízením psíka yorkšíráka s PP a krmením prémiovými psími granulemi. Kůň se tedy dostává k lidem, kteří ne vždy mají ekonomické, znalostní a časové zázemí zvládnout vše co je ku prospěchu koně potřeba.

Pohyb

  • Po celá tisíciletí se koně pohybovali po rovných přímkách. Buď se používal na přesun z místa A do místa B, nebo při práci na poli. Žádné bezhlavé lonžování a pohyb koně na malých kruzích, které extrémně přetěžuje vazy a klouby koně.
  • Kromě několika málo jedinců koní důstojníku, nikoho nenapadlo používat koně na skoky přes překážky. Dnes se kůň sotva dotkne špicí kopyta po přeskoku země, už jej točí na další překážku. Navíc moderní povrchy dovolují do doskoku zabodnutí kopyta do měkkého hlubokého materiálu.Potom se divíme, že koně mají podotrochlozu, problémy s vazy či prasklé mezikostní svaly.
  • Dříve si kůň na sebe musel vydělat. Buď byl v povoze, kočáru nebo za pluhem či pod sedlem (nebyli auta, autobusy a tak do vedlejší vesnice pěšky nebo koňmo) nachodil denně 8-10 hodin. Hříbata už pár dní po porodu doprovázela na těchto cestách matku. Na nějaké vyřazení klisny na půl roku z práce nebylo pomyšlení. Hříbě se muselo přizpůsobit. Mělo to pozitivní dopad na rozvoj jeho pohybového aparátu, sílu kostry. Základ budoucího zdravého koně. Dnes je kůň buď 23/7 v boxu a je venku na hodinku, nebo je celý den ve výběhu a na pastvě, kde stejně moc nechodí. Nic jej nenutí se pohybovat. tyto dlouhé chvíle odpočinku nejsou pro naše miláčky požehnáním, ale prokletím. Zkracujeme jim život.
  • Pravidelnost pohybu – je to stejné jako s lidmi. Ti co celý život pravidelně a každý den sportují, mají v 45 letech daleko méně zdravotních problému, než lidé se sedavým zaměstnáním a bez záliby v pohybu. Kůň na poli běžně makal 8-10 hodin denně do svých 30-ti či 35-ti let. Sám mám v rodině Norika, který v 35 letech chodí ještě sem tam přiorat brambory, zatímco jeho kočí je již na pravdě Boží.
  • Pravidelný pohyb v létě v zimě a dešti se také pozitivně podepsal na otužilosti koní. Dnes spadne pár kapek a již stájníci běží s pláštěnkami do výběhu dekovat koně.
  • Koně pracovali, kromě neděle, každý den. Dnes za ním majitele přijedou do stájí, bez zahřátí jej proženou (za chvíli musí zase do práce) a koník zase 3 dny stojí. My si myslíme, jak je to pro koně dobré, nejsou přetěžování. Ve skutečnosti jim zaděláváme na neskutečné zdravotní problémy.
S tímto zatížením příroda moc nepočítala

Špatné krmení

Skoro každá stáj inzeruje – jádro 2x denně. Zvykli jsme si krmit koně, na kterých se 3x týdně projedeme tak, jako by každý den vytahali z hory 30 kubíku dřeva. Dostávají zbytečně moc energetických krmiv. Kůň pokud nemá adekvátní výdej energie, není genetický na takový blahobyt stavěný. Příroda nepočítala s tím, že mu každý den přihodí kýbl ovsa.

Povrchy

V době, kdy byl kůň primárně dopravní prostředek, neexistovala asfaltová komunikace. Ano, v centrech měst měli dlažbu. Avšak 99% koní se z 99% pohybovalo buď na poli, nebo mezi vesnicemi a městy po hliněných cestách. Dnes chceme po koni pohyb po betonovém či asfaltovém povrchu. Oboje jsou pro koně extrémně tvrdé a kluzké a především jsou zhoubou pro jejich pohybový aparát. Pravidelně využívaní koně na dlouhé vyjížďky tyto změny povrchu málokdy snesou bez dodatečné ochrany kopyta. Je to logické. Například i na první pohled neškodných pár kilometrů denně po asfaltové silnici je extrémně abrazivní. Zkuste si rukou přejet po lesní cestě, trávě nebo po betonu. Předpokládám, že ten pokus s betonem se neobešel bez poškození pokožky a snad i krve. Proto hrajeme fotbalové zápasy na trávě a nikoliv na asfaltě…

Ať chceme nebo ne, většina jezdců se chůzi po asfaltu nevyhne

Jezdec

Po celá staletí jezdili na koni jen šlechtici či vojáci. Obě skupiny byli excelentní jezdi. Ostatní jezdili povozem, který uvezl více lidí či náklad. Dnes jezdí kdekdo. Jasně, snažíme se jezdit přirozeně, ale jen málo kdo se kvalitou vyrovná vojenským jezdcům před sto lety. Je to logické, oni strávili na jízdárně asi 130 hodin každý měsíc!! To si my nemůžeme dovolit. A tak svým nedokonalým stylem trápíme naše koně.

I dnes by nám pár hodin na dřevěném koni bylo ku prospěchu